Někdy se příběh uzavře tam, kde byste to vůbec nečekali…
Před několika měsíci jsme společně prožívali jeden z největších úspěchů v historii naší školy.
Naši mladí cyklisté dokázali v Dopravní soutěži mladých cyklistů něco mimořádného. Mladší družstvo vybojovalo v celostátním finále 2. místo v České republice a získalo právo reprezentovat naši školu, Šumavské Hoštice, okres Prachatice, Jihočeský kraj a Českou republiku na mezinárodním finále ETEC. Starší družstvo přidalo nádherné 3. místo.
A za tím vším byly měsíce práce, tréninku, soustředění, nervů, radosti, někdy i únavy. A samozřejmě lidé, kteří stáli celou dobu za nimi – Mgr. Petr Fleischmann a Mgr. Eliška Fleischmannová.
Když naši reprezentanti odjížděli na mezinárodní finále, čekalo na ně ještě jedno překvapení. Vůbec nic netušili. Celá škola – děti, učitelé i provozní zaměstnanci – se tehdy spojila, aby jim popřála štěstí. A když se vrátili s medailemi, přivítali jsme je v tělocvičně s takovou slávou, jakou si jejich výkon zasloužil.
Pak přišlo mezinárodní finále.
A další nádherný výsledek.
Naše škola se dostala mezi evropské reprezentace a naši žáci znovu ukázali, co dokážou. O jejich cestě se psalo v médiích, novináři s nimi dělali rozhovory a jejich příběh se dostal daleko za hranice naší malé školy.
A právě tehdy jsme si možná všichni mysleli, že už nás nic dalšího nepřekvapí.
Mýlili jsme se.
„Paní ředitelko, chtěli bychom vaše vítěze ocenit…“
V úterý mi zazvonil telefon.
Volala mi Policie České republiky – Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje.
A přišla nabídka, která mě opravdu potěšila.
Policisté chtěli naše žáky ocenit za jejich mimořádnou reprezentaci školy, okresu Prachatice i Jihočeského kraje a také za jejich reprezentaci České republiky v soutěži, která je úzce spojena s dopravní výchovou, bezpečností a prevencí.
A protože policisté dobře vědí, že prevence má největší smysl tehdy, když děti zaujme, nechtěli zůstat jen u předání ocenění.
Chtěli přijet k nám.
S technikou.
S ukázkami.
S hrami.
S policisty z různých služeb.
A hlavně – chtěli překvapit celou naši školu.
Bylo rozhodnuto.
V pátek.
A nikdo nesmí nic vědět.
Tajemství, které téměř nikdo nesměl znát
Ve čtvrtek jsem si zavolala naše čtyři reprezentanty z mezinárodního finále.
Řekla jsem jim, že mám pro ně jeden úkol.
Zeptala jsem se, jestli dokážou udržet tajemství.
Všichni čtyři bez zaváhání řekli ano.
Připomněla jsem jim, jak jsme je před jejich cestou překvapili my – celá škola. Jak jsme jim tehdy chtěli dát najevo, že za nimi stojíme.
A teď jsem jim řekla: „Tentokrát bych chtěla, abychom překvapili celou školu my.“
Souhlasili.
Požádala jsem je, aby v pátek ráno přišli v reprezentačních dresech.
Víc nevěděli.
Ani oni.
Ani jejich spolužáci.
Ani učitelé.
Ani ostatní zaměstnanci školy.
Pátek ráno
Ráno jsem svolala poradu.
Učitelům jsem oznámila pouze, že v 8.45 hodin mají přivést žáky před školu a že tam na ně něco čeká.
„Co?“
Neřekla jsem.
„Proč?“
Neřekla jsem.
„Kdo přijede?“
Neřekla jsem.
A tak jsme všichni čekali.
A pak se otevřel prostor před školou…
A překvapení bylo na světě.
Policie přijela do Šumavských Hoštic!
Najednou byla naše škola plná policejní techniky, policistů, vybavení, stanovišť, ukázek a především obrovského nadšení.
A nebylo to jen tak ledajaké dopoledne.
Bylo to dopoledne, které spojilo ocenění, prevenci, vzdělávání, zážitky, respekt i radost.
Slavnostní ocenění našim reprezentantům předali:
plk. Ing. Bc. Pavel Bártík, ředitel Územního odboru Prachatice,
spolu s policejními mluvčími
por. Bc. Milanem Bajcurou,
por. Ing. Štěpánkou Schwarzovou
a por. Bc. Martinou Joklovou.
Právě por. Bc. Milan Bajcura a por. Ing. Štěpánka Schwarzová působí na jihočeském krajském ředitelství v oblasti komunikace, prevence a práce s veřejností.
A pak už se rozjel program, který by si snad nevymyslel ani nejlepší scénárista.
Šest stanovišť. Desítky otázek. Spousta zážitků.
Naše děti se postupně dostávaly k různým policejním službám a mohly si zblízka prohlédnout práci, kterou jinak znají především z vyprávění nebo televize.
Cizinecká policie představila mimo jiné Schengenbus.
Dopravní policie ukázala techniku, kterou využívá při své každodenní práci.
Děti si mohly prohlédnout také měřicí vůz a dozvědět se, jak policisté odhalují porušování dopravních předpisů.
Velkou pozornost vzbudila také „tajná auta“ – nenápadné vozy, kterých si běžný řidič na silnici nemusí vůbec všimnout, přestože uvnitř ukrývají špičkovou kamerovou a radarovou techniku.
A nechyběl ani klasický služební vůz pořádkové policie – pro děti dobře známá „stříbrno-modro-žlutá“ policejní technika.
A co kriminalisté?
Tady se z některých našich žáků na chvíli stali opravdoví kriminalisté.
Mohli si vyzkoušet hledání a odhalování stop, seznámili se s daktyloskopií a dalšími způsoby, které policisté využívají při objasňování trestné činnosti.
Najednou už kriminalistika nebyla jen něco z televizního seriálu.
Byla přímo před nimi.
Mohli se ptát.
Dotýkat se vybavení.
Pozorovat.
Přemýšlet.
A hlavně – pochopit, že za každou stopou, každým záznamem a každým technickým prostředkem stojí skutečná práce lidí.
A samozřejmě nechyběla ani zábava
Protože prevence nemusí být nudná.
Na děti čekaly hry, úkoly, interaktivní aktivity a také Cornhole.
Smích se střídal se soustředěním.
Otázky s překvapením.
Soutěžení s učením.
A možná právě v tom byla největší síla celého dopoledne.
Děti si informace neodnášely jen v hlavě.
Zažily je.
Dopoledne, které mělo mnohem větší význam
Celá akce nebyla jen odměnou pro naše reprezentanty.
Byla především krásnou ukázkou toho, že prevence může být živá, interaktivní a přitažlivá.
Že dopravní bezpečnost není jen seznam dopravních značek.
Že bezpečné chování není samozřejmost.
Že práce policistů není jen o pokutách a zákonech.
A že za jejich prací stojí obrovské množství znalostí, techniky, zkušeností, odpovědnosti a především lidí, kteří jsou připraveni pomáhat a chránit.
Pro naše děti to bylo dopoledne plné nových informací, zkušeností, překvapení, radosti, her a motivace.
A pro nás dospělé také krásná připomínka toho, jak důležité je dětem ukazovat svět nejen prostřednictvím učebnic, ale také prostřednictvím skutečných lidí a skutečných situací.
Děkujeme. Opravdu.
Velké poděkování patří Policii České republiky – Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje za nádherný nápad, za čas, který našim dětem věnovali, za perfektní organizaci, ochotu, profesionalitu, trpělivost a především za způsob, jakým dokázali dětem přiblížit svou práci.
Děkujeme plk. Ing. Bc. Pavlu Bártíkovi, řediteli Územního odboru Prachatice, za osobní účast a za ocenění našich žáků a pedagogů.
Děkujeme por. Bc. Milanu Bajcurovi, por. Ing. Štěpánce Schwarzové a por. Bc. Martině Joklové za jejich účast, komunikaci a podporu celé akce.
A obrovské poděkování patří také všem policistům, kteří k nám přijeli, připravili jednotlivá stanoviště, přivezli techniku a vybavení a věnovali našim dětem své znalosti, čas a energii.
A naše poslední poděkování patří našim reprezentantům
Milí naši cyklisté,
dnes jste už nestáli na startovní čáře.
Nemuseli jste jet jízdu zručnosti, řešit dopravní situace ani bojovat o každý bod.
Tentokrát jste dostali něco jiného.
Ocenění za to, co jste dokázali.
A také důkaz, že vaše cesta z malé školy v Šumavských Hošticích měla smysl.
Reprezentovali jste naši školu.
Naši obec.
Okres Prachatice.
Jihočeský kraj.
A Českou republiku.
A udělali jste to skvěle.
Stejně jako jste tehdy při odjezdu věděli, že za vámi stojí celá škola, dnes jste mohli vidět, že váš úspěch nezůstal jen mezi zdmi naší tělocvičny.
Viděli ho i lidé mimo naši školu.
A váží si ho.
Z malé školy velké věci
Možná právě dnešní den ukázal něco, co se snažíme dětem připomínat stále.
Velké věci nemusí vznikat jen ve velkých školách.
Mohou vzniknout i tady.
V malé škole.
Díky dětem, které chtějí něco dokázat.
Díky učitelům, kteří je vedou.
Díky rodičům, kteří je podporují.
Díky spolužákům, kteří jim fandí.
Díky zaměstnancům školy, kteří tvoří jeden tým.
A díky lidem, kteří si jejich úspěchu všimnou a řeknou:
„Tohle stojí za ocenění.“
Dnešní den byl přesně takový.
Plný překvapení.
Plný emocí.
Plný radosti.
Plný respektu.
A především plný hrdosti na naše děti a na naši školu.
Děkujeme všem, kteří byli u toho.
A našim cyklistům?
Ještě jednou – klobouk dolů.
Mgr. Petra Vaňková
Fotografie z galerie otevřete zde
Článek Policie Jčk najdete - zde
